nejsem pánem poznání

nejsem pánem poznání
spíš list ve větru hnaný krajinou
poznání netušených dálek
přichází s živlem, který bere duše
napříč světy
nelze se zastavit, jen s vypětím sil
jen skála - tvrdá část mozku chce klid
fénix povstal z popela, aby znovu
opět zformoval touhu a nechal se unášet
unášet mnou
unášet světem
motorem bez hranic
slovy bez dechu
bez času
a tmy

už si nic nepřeju vědět, nebo nalézat
není nic takového - vidět světlo v bludišti
vědění je lež - a jako taková, netrvá dlouho
slovem popisovat tvar, který se mění
nekončící sebeklam
nekončící náplast na to, co schází
vidět za roh v systému myšlenek
ach ten ptačí pohled nezúčastněného brání
a cesty k sobě
do chrámu sebe, na místo setkání
návraty a pochybnosti
jak uchopit sílu a zplodit slovo
myšlenku, která jak imprese
odchází v řece času
sebeobnovování a sebeumrtvování
za honbou postavit chrám
na místech, kam nevstoupila vlastní duše
mlčení je cnost nejvyšší pro divoká srdce
a slova jsou cností pro pokojné
slova jsou stíny nedokončených činů
a bude to tak i nadále