východ slunce

Je tady další východ slunce
překvapivě
zabedněně hledím do obrazovky
snad najdu tam něco
co mi zvedne sebevědomí
popostrčí koutky úst
a zahřeje na srdci
Pak zazáří měsíc
pohladí mě po tváři
chvílemi to zabolí
není to nic
nic co by mělo být
v mojí hlavě ubrečený malíř
nemá barvy plátno
nemá stojan
stojí v prostoru hadrový panák
jen ví co by chtěl
odrazit a nechat splynout
nemá odvahu
zbavit se černého mraku
bojí se jak malé štěně
je mi ho líto
Je tu další východ slunce
zalepené víčka odmítají propustit světlo
dovnitř
ruce visí jak suché větve
mrtvé
myšlenky pobíhají a pak pomalu mizí
ony se zase objeví a nechají se chytat
smějou se nahlas řvou
smějou se a pak brečí
protože neví

Je tu další východ slunce
a tvá přítomnost tak svěží
plná života vášně
a já hledám pořád
bezvýsledně
nezlob se a nech mě řvát
zavřu se a uletím
nezlob se já se vrátím
a zase to bude
stejné
v peřinách schovat slzy
pod polštář ukrýt sebe
a sama se pak hledat
Je tu další
a další východ slunce
už zdá se mi být unavené
tím jak mě potkává
se sklopenou hlavou