Hlad

Kde jsou slova,
která by byla
víc než já ...
a rozpustilá čokoláda
v srdci nechutně mléčná
se vzpomínkou kutálí se
zelený míč
bledě se usmívá.
Být ráda doma,
a usínat s bodláky
v mrazivých cestách
strašlivé naděje.
Než zavřeme ticho,
to rozpustí se noc
od šíleného rána
bez zběsilého kroku,
do děr po padlých snech,
ten tiše chcípá,
v bláznivé horečce,
v hladovém krmítku,
a pod ním kočka,
mlsně se plíží.