Chybující prototyp

Saint Graal, Svatá Krev.
Hloubám, přemýšlím po večerech,
co ukrývá se u řádu pojmenovaném po zdech?

Proč najednou Templáři?
Kříž ukovali jim kováři.
Válku vedli s Muslimy.

"Stalingrad dobýt do zimy!"
Zněl rozkaz posvěcený Vatikánem.
Já řídím se jen hvězdami a poklekám před Božím plánem.

Ať už je pravda jakákoli,
věřím, že Bůh na prvním místě volí
Lásku, a proto milování
může vykvést do plodu zrání.

Úhly, pravítka, kružítka, tuše.
Prostotu podepírá jen osvícená duše.
Má pravda vždy vícero cest,
může růst do pokory, v čest.

Důležité pro mě je, že Bůh jest.
Raději vzpínám ruce, než svírám pěst.
Co když to všechno byla lest?

Na kamna můžeme v zimě lézt.
Zanechme povrchností a prázdných gest.
K Bohu se jako ovce nechme vést.

Jsem tvrdohlavý beran, řekla bych.
Z očí mých padá sníh.
Jak zabránit tomu, aby člověk zpych?

Občas to chce sebekritiku a smích.
Dřív bylo více trefných vtipů,
záhadných okolností, vhodných typů.

Někdy i já nevybíravě rýpu
a lidem nadávám do slepých cypů.
I když původ slova cyp,
v havírně i dnes zněl by líp.

Všichni jsme prototypem chyb.
Lásku za hrob stvrzuje pocitový slib.