Schován

V mé malé kleci, jménem život, poklad schován,
tomu červenému živočichovi - srdci - maraton darován.

Moře slz čekají na svou poslední pouť,
tvůj duch se chce osvobodit ze společenských pout.

Dech po vůni máty, mění směr,
tvé myšlení se chce zbavit všech pověr.

Schován byl k tobě do těla rebelský závan,
když nemůže ven, náhle v těle vykoná pořádný průvan.

Čekáš, až se probudí k životu ta neznámá touha,
její život jepičí, marná snaha pouhá.

V nitru boj dobra se zlem, věčná válka,
přirozený pud, který nezná slovo morálka.

Uschováno v tvém nitru jak poklad vzácný,
ve své podstatě jen kýč velmi laciný.

Zlo či dobro? Kážou jedno, konají opak,
tvůj duch neví, co si vybrat pak.

A tak se ztrácím v době zrad,
nepomůže nic, ani kniha nesmyslných rad.

Schovávám v sobě klady i zápory, jako každý z nás,
snažím se nebýt ovcí, těžko - podobná každému z vás.

Homo sapiens schovává zlo ve svém nitru navěky,
je to náš kříž, na to neexistují žádné léky.