Do nekonečna

Cesta do nitra duše bez touhy,
touha ztracená bez barvy, bez duhy.
Duha černobílá, zvláštní to svět,
svět poskládán jen do krátkých vět.

Věty se opakují do ztracena,
ztraceno - hodně drahá cena.
Cena kvůli níž zradíme,
zradíme a pak se navzájem vraždíme.

Vražda, krev a pot - pár věčný,
Věčnost - časem poutník nekonečný.
Nekonečný příběh stále hledáme,
hledáme sami sebe, své srdce ostatním nedáme.

Darovat neumíme, raději brát,
brát a bez skrupulí pořád krást.
Ukrást hodnoty druhých, jsme zloději,
lupiči bez vědomosti o minulém ději.

Děj se opakuje jako roční období,
rok za rokem přináší trn do oka.
Oko, které nechce vidět světské neřesti,
hříchy společnosti, dát někomu bezdůvodně pěstí.

Pěst, která udeřila veškeré naše naděje,
nadějně se mi strachem hlas chvěje.
Chvění žalu pak přichází, když srdce bolí,
naše srdce a duše nové neštěstí skolí...