Maličkosti

Říkám si někdy, jestli jdu správně
Kladu si často otázky
Je všechno kolem už předem marné?
Proč žiji život bez lásky?

Může jít o to, co v sobě cítím
Dávám si často za vinu
Za tento život, marnosti bitím
Rozžírá mysl jak sklovinu.

Děsí mě denně představa bezmoci
Která se smutkem opíjí
Přemýšlím o tom od rána do noci
Život se rychle odvíjí.

Necudnost štěstěny a naivní víra
Stavá se snadno kořistí
V duši je prázdno, civí tu díra
Utírám žalost neřestí.

Člověk je duše v těle z mramoru
Někdy je kamenem a jindy houbou
Virusem napadlým, pomoc si nemohu
Myšlenky lítají jak hlásnou troubou.

Kde je ta pravda, láska a bohatství
Kde je ten mír v božské náruči?
Kdosi se člověku v mysli jen tvrdě mstí
Pro co jsme vlastně pacholci.

Ticho je nemožné, pod hlukem myšlenek
Zžíraj nás a vtahují do svých her
Nikdo si nevšimne a tak tu zmateně
Bloudíme v myšlenkách, hledajíc směr.

Život je hledání v dokonalých okolnostech
Která však nikdy nepřijdou
Radost a lásku hledejme v maličkostech
Než naše duše odejdou.