Koleno na krku přítomnosti

Ve zpětném zrcádku
život jde pozpátku
Tam ruka hrabe se
ve starých kostech
Zraky tam upírám
utíkám do Jinam
kde všichni sejdem se
na spálených mostech

Pohledy pak vrhám honem
na nesmysly za obzorem
Tam kdo možná není
ani o co stát
Ale co když je?
Na tom nesejde
Cesty se furt mění
denně tisíckrát

Za zády je mlha
co se krájet nedá
a přede mnou taky
akorát ještě větší
A jediné co mohu
je vidět svou nohu
jak pod mlžnými mraky
mi na krku klečí