Stín

Ve své hlavě myšlenky střádá

a směje se v okolí;

mysl připomínající hada

svědomí snese cokoli.

Pro každého má jinou tvář

a všechny si pamatuje.

Pro většinu div nemá svatozář.

V představivosti si libuje.

Jako ten nejhorší z nejhorších

i vůči svým nejbližším

všichni slyší libo ve svých uších

cokoli nalže očím tvým.

Nepoznáš na něm nic, co nechce.

Jen strach, ten zakrýt neumí.

Každý mu skočí na lep lehce.

Pro svoje sny umí být kýmkoli.

Možná proto nejdůležitější neumí;

zapomněl, kdo je.

Je to cena za to být kýmkoli

jako stín tak sám žije.

 Sám o tom neví, nezná sám sebe.

Jenom tělo měnit neumí.

A tak ho nenávidí a pořád žere

- třeba ho jednou zabolí.