Chlapec bez tváře

Svět zdá se jaksi vzhůru nohama,
zem na nebi a nebe na zemi
a lidé jsou stále více bez tváří.

Já moc bych si přál míti tvář,
nějak se odlišovat od ostatních,
ale marně si to mohu přát.

Žiji na místě, kde tma nás nutí vstát,
až světlo proniká tmou je čas jít spát,
svět z chaosu, který má řád.

Mám víru a tak doufám, že cesta...
že cesta, kterou chci se dát,
osvítí mi směr, kudy mám jít dál.