Dluhy a dlužníci

Svědomí I.
 
v modré a uhlové tmě
toho, co bylo
světélkují jak pařáty velesupů
obrazy starých křivd a vin
a s hákovitými zobáky vzpomínek
trhají
těžce nabytý klid
na řvoucí cancoury svědomí
 
svědomí
 
stále platný podpis
jehož inkoust nikdy
nevybledne zcela
 
Až…
 
 
Svědomí II.
 
Přibývá chvil
na prahu noci
než tma získá svou průzračnost
 
Kdy
vracím se životem zpátky
k těm které zasáh‘
můj kámen
 
Dívávám se jejich očima
a zraky diváků
za skly
za klíčovou dírkou
 
až dnes vnímám - a s nevolí
lepkavý hnus toho
a nepomáhá mnoho
že i mne modřin pár bolí
 
a tak jsem rád že
obrazy smaže
přicházející noc
když zhoustne  sny
 
v nichž sedím nahý jak neštěstí
na klozetu
uprostřed náměstí
 
Svědomí III.
 
ostrost epizod
šotů z mého života
roste tak rychle
jak časová umístění křivd pozbývají kontur
 
komu co kdy jak
 
a jak pomalu zaniká radost z dobra
ty po něm chlebem
narůstá stud za to
co vidím až teď
 
hoď kámen
 
 
Svědomí IV.
 
Měknu
skláním se níž
pomaluránovstávám
pomalu všechno
i mládí mne dohání
 
to mé
 
sčítá mi
má dáti
a dal
je z toho konto
s velkým debetem
 
zima
 
choulím se do sebe
nic nepomáhá
že i já jsem
jiným a jinde
tisíckrát věřitelem