Osud

Osud Tě za rukáv vláčí a možná taky za vlasy,
zas zamete tě jako prach,
pod polštář,
mezi staré kompasy.

Usměj se a zastaví se čas,
slyšet tak osudu hlas a usvědčit ho z viny,
ale ty zas vlezeš radši pod peřiny?

Milovat ho tak na chvíli, na malý střípek vteřiny..
Čas už stojí,
už nefungují hodiny.

Všechno chceš zpátky, vrátit z minulosti aspoň polovic,
On je Tvé zrcadlo,
tvůj rub - i líc.

Vezme tě na milost?
Dluhy života za tebe zaplatí?
Jednou už blízko jsi byl - a teď?

Teď tě zatratí!