Boj s větrnými mlýny

Naše boje s větrnými mlýny,
do srdce vrazily ostré klíny.
Vítr fouká dál a dál,
každý málem bitvu vzdal.

Den za dnem musíme bitvy vyhrávat,
nejraději bílým praporkem mávat.
Někdy síly náhle docházejí,
jindy nám naději za úplatu vracejí.

Větrné mlýny čekají na prohru,
zatím se nedaří, musíme hrát podivnou hru.
V ulitě sekundového štěstí,
občas dostaneme od naivity pěstí.

Boj s hrdostí, časem a pošetilostí,
oddělit dobro od zla, kolik v lidech zlosti.
Hledáme grál ve svých snech,
lopotíme se s nudou ve svých dnech.

Zázrak života málokdy vidí,
po vzrušení neustále slídí.
Snažíme se vstát a jít,
místo cílů raději sednout a pít.

Porazit větrné mlýny větrů závislostí,
které se dostávají do morků kostí.
Hřích naši doby - bát se žít,
bát se plnit si přání, za svým snem jít...