Touha

Ze zaprášeného chodníku

se zvedá vítr bílý

Od nedbalého pomníku

jsem vyrazil k cíli

 

Tady jsem tě zanechal a jdu tě hledat znovu

Můžeš všechno

jen mě chval

Vždy vracím se zpět

ke svému hrobu

 

Pod zataženým nebem hvězd

Bez plachet

a bez kormidla

Jsem na jedné ze všech cest

kde naděje mi zřídla

 

Po kolikáté už takhle jdu

cestou opuštěných ostrovů

V hubě zařezanou uzdu

zhmotnělého slova

vlastního výtvoru

 

Nešlapu na místě

jak voda se šlape

Každý krok nejistě

pramen po kameni klape

Bystřina čirá se mění v kaliště

nechám to na příště

 

Ze zaprášeného chodníku

se zvedá vítr bílý

K nedbalému pomníku

vracím se k cíli

 

Sám za sebou a k tobě

Jdu za tebou a k sobě