Všeslova roztrpčení

Vše na vše působí,
i v žáru bolesti
nikdy nejsi sám.

Ničení krásou ví,
tak, duchu beze cti,
oddej se stínohrám.

Duše roztrpčené,
těla bezejmenných
těší se ze stesku.

Ač je víra žene
v konci zbudou z věrných
jen oči bez lesku.

Rty rozpraskané,
jazyky plné lásky
vyrvou z úst.

Ve spršce krve
ryje do srdce vrásky
sladký půst...