jsem prostorově neoddělitelný
zabírám sotva
kousek
co by se do stínu řasy vešel
nemám žádné výkyvy nálad
a doby
kdy jsem se věšel
jsou dávno pryč
neprotékám spárami času
nezasychám
to co dýchám vzduchem není
sotva pochopíte
od marnění
až po účel všehobytí
kdo se jednou
drátů chytí
tomu proudy zježí pocit
ten den
v dešti
já zas procit
zcela nahý vůči zradě
nám vás všechny pohromadě
stisknu spoušť