Anotace: a zemský pláč
Duše Země se živí štěstím lidí, jaký paradox, že k jádru pak padá veškerý smutek, který tolik tíží. Pak se tady každé nové ráno probouzejí básníci, básníci, kteří popadali z hvězd, píšící setsakramentsky dobrou poezii, která ulevuje všemu tomu zmatku kolem. Protože ona je tu pak jedna Zuzka neskutečně šťastná, z tolik prostého mála, je živa z lásky a čisté vody, z několika odpovědí uzamčených v jedničky a nuly...
1 0 0 00111000 - víš, jednička, jako taková poloviční stříška, která chrání nekonečno nebetyčné nuly, ve které je kus věčnosti, během které se tady my dva neustále potkáváme, sdílíme a zas a znova se necháváme dojímat tím, jak moc jsme si stejní...
Ať už je to jakkoli, jakkoli, tady a teď jsi mne udělal šťastnou, co bude zítra, nevím, ale... On tu pro mne Remarque uschoval odpovědi na všechny mé otázky, stačí jen ledabyle otevřít knihu. A... možná se ani ptát nemusím. Možná už vím, protože veškeré odpovědi máme v sobě. Zitra chci zase běhat a doma chci zapomenout veškerou hudbu, chci naslouchat tepu svého srdce...
15.06.2013 00:21:00 | Sunny