Poutník

V údolích nicoty,
kde osamocen poutník cestu si svou hledá.
V údolích bezedných,
k tobě poutníče, šílenství se vkrádá.

Zemřeli všichni, které jsi měl rád,
ty jednou zemřeš také.
Smrt vzala ti tvé drahé mnohokrát,
pro tebe bude vysvobozením.

Prostoupivší tebou všechna světa agónie,
rozežírá tvé srdce proklaté.
Začal padat déšť, mlha sestoupila,
tvá deprese se víc a víc prohlubuje.

Nakonec nemyslíš na nic jiného, než jak zabít,
zabít sebe.
Proč neuděláš to, stejnak duše mrtva tvá
ubohá.

Déšť mění se v sníh, mráz tě prostupuje,
tvá úloha je tedy ulehčena.
Stačí pouze lehnou si a mráz vykoná své,
do rána mrtev, když rozhodneš se.

Lidé pouze jak figurka jsou,
na nekonečné šachovnici bohů.
Dnes přišel ten křesťanský o jednu nepodstatnou,
nic nezmění se.