Noční město

Jak stíny plížíme se noční magistrálou,
jenž je rušena pouze dlouhou řadou lamp,
rušena, či elegantně doplněna, toť otázkou zůstává,
zůstává nevyřčena, přesto však mou.
Kde to vše zůstalo? Kde je můj starý mam?
Utekl, opustil mně a teď už jen matně mi zdálky mává.

Zmizel jak prašivý pes, stejně jak víra sama,
že vše dobré bude, všechna probouzející se rána
budou lepší a stále krásná. Jaká pošetilost,
jaká hnací síla vede pořád naši nezkušenost,
touhu, vše zasít a vzápětí bezdůvodně zmršit.
To je to nač se ptám, nač tenhle rov vršit?


Vždyť stačí jen škrtnout sirkou a vše v prach se obrátí...