Kocovina

Vstaň a jdi dál. Nejsi to ty.
Jsou to ty stíny. Nechceš je znát.
Vlastně je to stejný, jako každej den.
Nezmrznu tu na dýl, co chceš, to si vem.

Neznáš odpovědi, nevzdám se.
Jsem z toho nasrán, jako kočka ve vatě.
Honím se za tím, co nedává smysl,
Byl by průser, kdybych vyschl.

Jdu dál. Jsou slova, jak jsme žili,
Jsme tam, kde jsme byly,
Jsou slova, co se tvoří, a neuznají hranic,
Jsou slova, co se stvoří, jak v lásce zmámí tě.

Není víc, než teď chci snít.
Není víc a času málo, stvořit obraz, rám i pláto.
Mám pak pocit, že jsem víc, že jsem stvořil nový svět,
Kam se můžeš vzdálit ráno,
Však nenamaloval jsem nic.