HŘBITOVNÍ
Pokrčené zasněžené
zachmuřené majestátní
jsou kříže z kamene
němé výkřiky hrůzy
z konečnosti života
Rád chodívám
tou alejí marných připomínek
z mramoru či žuly
připomínek těch
kteří kdysi byli
Necítím se dobře
mezi abstrakcemi lidí
Však přesto menší bolest
sedí mi na duši
než mezi lidmi
kteří žijí
Kolik zbytečných existencí
bublin sobectví a pýchy
frašek na hloupost a zášť
ztratilo se navždy v zemi
smutné jalovostí
A mezi nimi možná
trouchnivějí ti
jichž duch měl křídla
a neplácal se v bahně
předsudků a závidění
Nebojím se doby
kdy budu jen v minulém čase
Bojím se však
mramorových pomníků
co nezakryjí
marnost žití
Slezsko, 1973
..každý nosí své..znamení krále..
02.11.2013 08:00:47 | isisleo
Ty se mi líbíš, jelikož jsi vlastně de facto také takový recyklátor, jakým jsem se stal v poslední době já. Myšleno v dobrém :)
01.11.2013 20:27:29 | CoT
Díky za porozumění :-) Jistě, recyklace to je, ale zároveň těm věcičkám splácím svůj vnitřní dluh, protože se prakticky poprvé nestydím je někomu ukázat - uznej, že některé musely mít až 40 let svatou trpělivost, že neodešly už dávno samy do skutečné papírové recyklace :-D
01.11.2013 22:47:29 | Amonasr
Spíš než báseň je to báseň v próze, docela pěkně a přehledně srovnané pocity, které je na těchto místech těžko sháním dohromady. Asi proto že jiní amonasrové budou brzy chodit kolem mého mramoru...
01.11.2013 20:01:45 | aravara
Děkuji :-) Nicméně na tem mramor máš určitě ještě spoustu času ;-)
Stejně je zvláštní, že si své předmaturitní období pamatuju už jen jako jeden nádherný čas vlání a malin nezralých a pak nacházím takovéhle věci...
01.11.2013 22:37:15 | Amonasr