Když usínáš

Vždy když usínáš
den se s nocí snoubí.
Dáváš volnost snům.

Na křídlech andělů
jasná záře hlavu zdobí.
Odlétáš – a chráníš duši mou.


A já věřím že se vždycky vrátíš
možná za sto let -
a kdyby jenom na okamžik -
věřím zámky stavíš
nechceš v nich snít sama
a já nechci jít tam
kde mne svážeš a zakryješ mi oči
abych byl na vždycky blíž - to mne nikdy nebralo
věřím že se snažíš
bejt vždycky „cool“


Umíš být zoufalá
když ptáci na jih táhnou.
Vše jednou skončí co začíná.

Až svíčka dohoří
nebo ty ji sama zhasíš.
A poznáš že to byl jenom klam.



A já věřím že se vždycky vrátíš
možná za sto let -
a kdyby jenom na okamžik -
věřím zámky stavíš
nechceš v nich snít sama
a já nechci jít tam
kde mne svážeš a zakryješ mi oči
abych byl na vždycky blíž - to mne nikdy nebralo
věřím že se snažíš
bejt vždycky „cool“


Nesmím zapomenout
že se vrátíš.
Po tobě zbude jenom spoušť.
Nesmím zapomenout čas se krátí.
Je to jak prokletí…