Ateista

Nihilista si s tebou tyká,

v posteli máš agnostika,

chováš se jak kolonista,

jsi však prostý ateista.

 

Přesto základy v sobě máš,

křesťanského Desatera,

jakkoli to popíráš,

jak osudová sekera.

 

Vryli ti to pod kůži,

těžké mravní zásady,

předsudky schovávali za růži,

neměj vlastní nápady!

 

Svobodné myšlení nech jim,

ty nevíš co je správné!

Jsi tu ještě málo zim,

uvěřit je snadné.

 

Pomalu však vysají tě,

seberou ti energii,

žiješ v jedné závislosti,

v nemohoucí letargii.

 

Bojíš se už vlastní stěny,

jsi jen jejich panáčkem,

to přesně oni chtějí,

živit tě chleba krajíčkem.

 

Na východě jiný kraj,

trochu na jih k moři,

ovčí mléko ti tam daj,

v náboženské bouři.

 

Život položit neváhají,

za něco co neviděli,

dějiny mi za pravdu dají,

že jen smrt tam rozsévali.

 

O kus dál zas jdem,

kde pěstuje se káva,

snesli boha na zem,

světe div se – je to kráva!

 

A jen kousek opodál,

věří ve svojí mysl,

Buddha se tam kál,

na zem však neklesl.

 

Ať vybereš si jakékoli,

dají ti věci podobné,

konat budeš jak ti řekli,

zatmění rozumu úplné.

 

Zastavíš svůj rozvoj,

ve strachu jen žít,

odmítat přírodní vývoj,

lidské potřeby popřít.

 

Budeš mít však pocit,

že přeci někam patříš,

nesmíš se moc bratřit,

jinak nám tu zhřešíš!

 

Tak vem to co ještě máš,

a užívej to patřičně,

lidem tímto lásku dáš,

a naději též nezbytně.

 

Zahoď bohy,

objev sebe,

v teple nohy,

žádné nebe.

 

Sám sobě bohem jsi,

žádný cizí není,

mysl svou tak otevři,

spousta toho k činění!

 

Neztrácej proto čas,

smutkem a pochybností,

nezastav se zas,

zbav se starých kostí!

 

Tu ve středu Evropy,

ateismus bydlí,

v zemi staré lípy,

jen ať nám pěkně sílí!

 

Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí. – Benjamin Franklin