Pravda a Lež

Na cestě životem ty dvě ženy potkáš.
Kráčí s tebou jak dobře je znáš.
Na křižovatkách osudu záleží jen na tobě kde se vydáš.
Je to pravda a je to lež obě v sobě máš.

Pravda bolí, když z úst upřímných je vyřčená.
Bodne, jako nůž ve své kráse, co je tak nevinná.
V duši ti zůstane jen vzpomínka nestinná.
Ta není ani dobrá ani zlá ta je jenom jediná.
Jít s pravdou v srdci je cesta tak trnitá.
Jak těžce se brání, když svět se v prach rozmetá.
Bojuješ za ní, tvá čest je věc až příliš složitá.
Kolik lidí za pravdu dalo život, historie jejich jmény je posetá.
Připadáš lidem jako blázen, co pravdu uctíval.
Jsi pro ně rebelem, co se pro ní rval.
Je v tobě, nic krásnějšího jsi nepoznal.
Pro pravdu kterou říkáš jsi život dal.

Lež, jak krásně zní její slůvka medová.
Mysl tvou vábí a člověk se jim podává.
Hladí a trápení kdesi v dáli zapomenuto zůstává.
Těm jejím svodům už podléháš, sil už bojovat nezbývá.
V jejím obětí jsi ztratil cestu svou, stále všem závidíš.
Tu posedlost v sobě máš a soudnost ztrácíš.
Jejímu hlasu nasloucháš, co šeptá a svědomí pálíš.
Je z něho popel, tu jeho šedost sobě nosíš.
Už nejsi sám sebou, jen závist sobeckou znáš.
Jak snadno těm svodům plné krásy podléháš.
Ty slůvka co pálí, jako jed dobře znáš.
Jejich bolest to trápení v sobě máš.

Životem jdeš a která z nich je pravda a lež jsi jen těžko poznal.
Máš je v sobě jako cestu životem, kterou jsi hledal.
Za chybu jedinou jak krutě platíš, co jsi udělal.
Na křižovatkách osudu cestu svou sis vybral.
Za pravdu se umírá a lež zabíjí, je na tobě co si zvolíš.
Záleží, co v sobě máš, čemu věříš a jak v životě obstojíš.