nakloním zemi

možná se tím výbuchem
zbytky našich těl promíchaj
a bůh nás vezme společně do nebe
protože jít tam bez tebe
je matoucí a neuplné
a jak já to cítím
zbytečné
jako plátno kam netrefily barvy tvých štětců

jako ráno na které slunce
při svém putování chladným vesmírem zapomnělo
anebo se mu jen protentokrát nezachtělo svítit

komu také

když jsou všichni na kraji vesmíru
na tom kraji kde je tak snadné převážit zem
a vysypat vše špatné do volného prostoru
a tím ""volný""
je myšleno
dostatek místa pro veškerý bordel
co nám odpadává od slov a činů
co se trousí v našich stopách
těch na obloze
kterými se donedávna mohla chlubit jen proudová letadla
ale nedostatek proudu
a krátké kabely jejich plány

ty upřímné.......

překazily

už nelétají
jen si své rozpětí vystavené slunci
užívají v žáru betonových cest
a jejich hlasy zní dutě a prázdně