Cesta má

Cesta má je daleká,

netuším ani kam vede.

Nepotkám tu člověka,

nic mě z ní nesvede.

 

Není tu slunce,

není tu mráz.

Nač zlaté mince?

Půjde se mi snáz.

 

Kam vedeš má cesto?

Krajinou téměř zakletou.

Chci tě hlídat přesto,

tajemství hlavu mi popletou!

 

V očích odraz dálky mám.

Slyším tě volat jméno mé.

Netuším, kdo má být sám.

Já, či ty? To nevíme.

 

Kdopak mi klepe na dvéře?

Kdo si žádá mou přízeň?

Je to je přízrak bez tváře.

Přináší bídu a žízeň.

 

Cesto má! Jsi přede mnou skryta!

Nevím, jestli přízrak se mi zdá.

Cesto má! Já nevydržím být ta,

která neví, co den jí dá.

 

Kdo je ten přízrak bez tváře?

Proč přišel a stojí tu u dveří?

Proč ztrácí se paprsků záře?

Srdce se chvěje a nevěří.

 

Otáčím se nejistě.

Utíkat, či stát tu dále?

Proč stojím ještě na místě?

A nejsem o krok dále?

 

Nohy se mi trochu třesou,

přizrak ruku vztáhl.

Asi mě nikam neodnesou,

mlhavý chlad na mě sáhl.

 

Hlas z hrdla nemůže ven,

víčka mi těžknou.

Přání mám - ať je to sen!

Řekl mi: "Poznáš mě jednou."

 

 

 

26.12.2005