Stín

Stín, dohnal mě můj stín, ta bouře a moře myšlenek, znají můj pád tak dávno a nazpaměť 

Osudný den, vnímám chladný stín, chci zbavit se všech pout, pár věci podotknout, s tím, že překročím svůj vlastní stín

Stačí málo, štěstí se pousmálo, na své životní pouti, ten prst na spoušti a uvěřím, že neminu svůj cíl, vždyť lží a klamů bylo dost, teď zbývá zbořit most, tak pomož mi s tím

Stín, mým životem pluje věrný stín, nevím, kdy moji loď v bouři zloby a všech těch myšlenek, osvítí maják, prý je na dohled

Osudný den, vnímám chladný stín, chci zbavit se všech pout, pár věci podotknout, poprvé vím, že polomrtvý jsem a uprostřed života spím

Ke své duši najdu klíč, pak nové písně budu hrát, tobě třeba tisíckrát, všechno vzdálené přijde blíž, já v sobě rozpustím, tu dávnou železnou mříž   

Stín, dál už nespím, odchází můj stín, teď znám ke svým básním rým, s jistotou na další terč vystřelím, a neminu cíl

(Hanuš Šparlinek, 25.6.2014)