Jak JSEM hledal božství

Všude okolo slýchal JSEM, jak jsou lidé šťastní,
nehledě na majetku MNOŽSTVÍ, jen tak potichu dýchal JSEM
a přemýšlel co vlastně ostatní vlastní.
Až po dlouhých letech zjišťuji, že je to BOŽSTVÍ.

Člověk je součástí všeho - ta věta ke mě připlula před časem zdaleka,
ale já ji necítil - byla pro mě pořád nová.
Ovšem jen do chvíle, než jsem ji přeházel slova.
Všechno je součástí člověka!

"Ustřihněte ptáku křídla a zemře steskem".
Hloubka, která byla jen mým v zrcadle odleskem.
Jen člověk sám sobě krátí perutě co umožňují mu let.
Pak jen na nohou stojí nehnutě, bez chutě a nadává na svět.

Jenomže svět je on.
Slunce, tráva, člověk, cihla i starý gramofon.
.....si uvědomit, že vše vychází ze mě, můžu mít vše co budu chtít
.....neboť já jsem kus slunce vítr i celá Země.

Cítím větší lásku, než jsem cítil.
Ke všemu a ke všem.
Začínám se stávat sluncem, zemí, větrem i deštěm.
O kterém jsem psal smutnou báseň uprostřed hor.
Ve chvíli kdy jsem proti němu cítil vzdor.

Proti němu,
nebo proti sobě,
proti době,
nebo proti tobě.

Já jsem TY i doba. Jsem vším a vše můžu, můžeš i TY, můžeme oba! Odpouštím všemu.

PS: Budete-li chtít zamyslete se nad větou "Všechno je součástí člověka".