Pod září ranního slunce

Pod září ranního slunce,
tam, kde rodí se nový život,
právě tam nacházím šťastné konce,
na cestě životem budu lásko tvůj pilot.

Svět se nepřestává točit,
tráva vždy poroste vzhůru.
Teď je vhodná chvíle začít,
než se svět zastaví a ztratíš svou víru.

Musíš věřit ve své nitro,
tvá duše je tvým světlem.
Někdy ji pohlcuje spalující vedro,
protože je naplněná tvým strachem.

Otevři svou mysl,
svá přání proměň v motýly.
Vítr života je pryč zanesl,
udělej vše proto, aby se v dobrém vrátili.

Zvedni hlavu a vzhůru pohlédni,
vidíš v dáli to, co chceš.
Teď jsi na tahu, tak štěstí k sobě přitáhni,
jen tak kupředu se pohneš.

Každý se chce hned dostat nahoru,
jenže schody vždy začínají dole.
Tam už jsem, proto konečně zaberu,
teprve teď cesta vypadá jako Holandské pole.

Musíš přijmout nějakou tu ránu,
tomu říká se život.
Mít za sebou tu černou vránu,
která za tebou vždy bude stavět plot.

Teprve potom se nevrátíš zpět,
nikdy neuděláš stejnou chybu.
Pohled dozadu tě donutí do nebes vletět,
na výsluní se dostaneš až za nějakou dobu.

Tak to prostě je a bude,
to nikdo nemůže popřít.
Nezáleží na tom, kolik toho po tobě zbude,
nikdy není dobrý řešení umřít!

Tuto skromnou báseň jsem dokázal sepsat jen díky skvělé inspiraci, kterou mi poskytl jedinečný zpěvák, kytarista, skladatel a bohužel také člen Klubu 27, kterého navždy budu respektovat, představím ho svým dětem a vždy si velice rád poslechnu každou z jeho skvělých skladeb. Nebýt jeho, není ani tato báseň a za to mu děkuji a posílám velkou pokoru. Filip Beran – Kurtu Cobainovi.