Anotace: Jo, někdy se to stává (:-D
nálada ořezaná až na pecku
a všechny naděje vylité
do beznaděje
spor sám v sobě
jak vodopád výčitek
do hlubin jediné chyby
slova drcená mezi zuby
se při pádu na zem
mění v hromádku slabik a hlásek
a neprozrazují
placentu ukrytou
v jásavém sonetu
dřív než...
to ještě když
a dnes?
v kapse saka svírám
poslední pohled
před zaburácením short message servis
a toužím zapomenout ten další
s chutí popela na jazyku
jak velmi chci
jak zapírám čelem i zády
nebyl jsem to já
....chtěla jsem začít: až na dřeň, ale Frr (nejspíš moje spojená nádoba :-) tu byl dřív.
Tak jinak: až na dno bolesti, na dno vlastní žízně. Jako bych to cítíla sama na sobě až někde v útrobách. ST.
26.09.2014 08:56:35 | Pamína