Láska je především mládí...

.

Láska oddávna zůstala veršem

a – dík! – kéž zůstane věčně

 a v tajemnějších spodobách...

Metaforách složitých, jak šach.

 

(že je nerozluští ani básník sám)

 

Já holt! už nějaký ten pátek mám

Nejsem sic sám

ani není nás moc

 

ba naopak!

 

a nevidím svět jak kostel

(a kašlu na to, co nám Písmo praví)

a stejně neuznávám jenom postel,

taneční parket pro pohlaví...

 

Ale jo! jen ať se lidé mají rádi -

nakonec dobře – od toho je mládí,

ale přeci:

jsou na světě i jiné věci...

 

a asi proto častokrát

mne i jiné téma baví

o kterém chci a budu psát

o světě - jak světlý je či tmavý

 

a jaký by měl být

 

a nedám diktovat si,

jak věci mám různé chápat,

co mám chválit a co mýtit

jak a kdy a co mám cítit,

 

kdy a jaký mám mít nápad...

Ráno je východ - večer západ!

 

Sotva mne mé »dílo« přečká...

přesto budu dále psát.

Ukončeno –  punktum. Tečka.

 

Tak mne, prosím, račte brát...