Anotace: Jsem unavená ze života, který vedeš,Zničená z bolesti kterou sneseš.
Jsem..
Unavená ze života, který vedeš,
Zničená z bolesti, kterou sneseš,
Zmatená ze slov, která říkáš,
A překvapená z kostky, ve které žiješ.
Proč neumíš milovat tak, jak chci?
A proč bys vlastně měl dělat, co chci?
Nemůžeš se jentak vynořit ze tmy?
Uměl bys spočítat naše společné dny?
Nával pocitů a otázek,
v hlavě se mi tvoří obrázek.
toho, co my dva jsme,
a jaký život vedeme.
A tak musím se přiznat,
Bůh ví, že je těžké se ve mně vyznat.
Jsem..
Unavená ze života, který vedu,
Zničená z bolesti, kterou snesu,
Zmatená ze slov, která řeknu,
A překvapená z kostky, ve které žiju.
Taková smutná a trochu zmatená... Ale já věřím, že tu cestu najdeš :)
12.02.2015 20:00:29 | Nespavec
je milé, že člověk prostě v někoho (ikdyž ho v podstatě ani nezná) věří ;)
12.02.2015 20:02:04 | someone.else
Nejenom racionalita, ale i naivita je nezbytná :). Kde by jsme bez ní byli???
12.02.2015 20:06:21 | Nespavec
Obávám se, že příliš racionální myšlení jeho vede pryč..takže já jsem bez naivity v podstatě prázdná schránka :D
12.02.2015 20:11:18 | someone.else
Už to moc komplikuješ... Já myslím, že slov bylo dost, chce to činy.
12.02.2015 20:13:56 | Nespavec
Tak to je hodně blízký pocitům které právě teď cítím a lépe bych to nevystihla....pravdivý,smutný,skutečný...
24.01.2015 00:25:18 | Nikita44