Měsíční divadlo

V tom nočním kraji
potulní herci
komedii hrají
Září naň tiše
měsíc jak reflektor
svou mocí se pýše
Místo parket
zapraská pod nimi
chladivý led.

Groteskní postavou
stávám se v pozadí
s ulpělou představou
že Ti to nevadí
Jak šat ji obleču
vryju si do kůže
ať Ti hned uteču
hlodá mi do duše
Žiju já postavu
postava žije mne
ulpělou představu
že jednoho dne
nebudu pod vlivem
té pyšné postavy
pomalu s poklidem
postava odstaví.
Blouzním a hraji dál
groteskní triádu
každý z nás by si přál
odstranit náladu
podlou a sobeckou
co ve mě převládá
mě totiž maličkou
postava ovládá.
Žiju já postavu
postava žije zde
žádnou už představu
o vnějším světě
Postavu žiju já
mě žije postava
s přetvářkou navěky -
toť její představa.

Uprostřed všeho nech mě tu teď.
Já jsem tu doma.
Na prknech, co znamenají svět.