Teď už vážně

Nešlo to se mnou vůbec hladce,

pořád ze mě dělají blbce.

Snad i oslí uši mám,

koupu se v tom sám.

A tak plavu tam i zpátky,

nemohu do ní ani zadními vrátky.

Pořád by jen filozofovala,

uzdu mé fantazii přitahovala.

Prý: „Teď už vážně“,

já zakousnu jí asi vlažně.

A nejdřív, že kdy, co, proč, jak a kam,

teprve pak Ti dám.

To jsou ty místní hvězdy,

max. „pac", jinak mě zazdí.

Dnes i slohovou práci,

poctivě, vážně, žádnou láci.

Však se i zapoť, my nejsme ledajací.

A prý nejprve přemýšlet, potom konat,

hlavně fit být, z ničeho ne stonat.

Tak nohy v teple, rukám klid,

zdravím všechen lid.

Jen z hlavy zase se mi kouří,

to senilní intelekt a pubertální hormony se bouří.

Lvice, zajíc, liška i Arafat oči na mě mhouří.

Jen ta Míša je pořád milá,

je to má lesní víla.

Snad není nezletilá.