To mě rmoutí

Zevšedněla mi ranní rosa
měsíc jak pomeranč na soumraku
jak by smet

Jak trapně po ní běhá víla bosá
moudrost ukryta v podbradku
jsem směšný kmet

Ptákům nevadí
když zlomí se větev na které sedí
vždyť mají křídla

Kdo mi poradí
když řítím se do propasti
Uspalo mě kapradí
jsem oddán téhle slasti

Černá už šedivá
hříva mi zřídla
K smrti unaven
hrabu se z rokle ven

Naivní je tento svět
bludu o blahobytu
Dosáhneš ho a chceš zpět
kousek hlíny v květináči

semínko co vzklíčí v drahocenný květ
aby ti mohl každý závidět

ty sráči

Jsem k smrti unaven bujarým veselím
oslav Z mrtvých vstání
Proč tato naděje
všechny nepřiměje
… „A právě teď se změním“

něco tam brání

Vždyť zlo
to je tak krásná věc
kdo z vás na hrobě bude mít zlatý věnec
Vždyť lidé mi budou závidět i po smrti
                                                              a to mě rmoutí