Liška tanečnice

Liška tanečnice

Sedím na louce,
kolem mě tisíce kopretin.
Sedím, čas ubíhá,
padá už šedý stín.

A přesto se nebojím,
nemám ze tmy strach,
sedím dál s vědomím,
že za chvíli octnu se v temnotách.

A stromy se houpají ve vánku noci,
někdo se blíží, mám takový pocit.
To liška přichází, našlapuje po špičkách,
rezavá lištička v baletních botičkách.

Ahoj má milá, kdepak jsi byla?
Už po dvě noci jsi mě nenavštívila..

Byla jsem smutná, schovaná v lese,
povídá lištička, hlas se jí třese.

Pověz mi lištičko, copak se děje?
Pročpak jsi smuntá? Proč hlas se ti chvěje?

Udělala jsem hloupost,
sen jsem si zničila,
byla jsem zvědavá,
tak číst jsem se učila.

Ach lištičko, teď tedy umíš číst?

Ano, to umím.

Ale to je moc dobré,
proč proto pláčeš?
Čtení je krásné,
svým pláčem mě mateš.

Čtení je krásné,
ale to co je v knihách,
to už tak hezké se mi nezdá,
jé podívej, vyšla první hvězda.

Miluji hvězdy.
A co jsi četla lištičko,
smím-li se ptát?
Zmatení tvé chtěla bych znát.

Knihu o liškách.

Knihu o liškách?

Ano, vždyť ti to povídám,
knihu o liškách.
a nedělej že nechápeš ty člověčátko malé,
na to jsi až příliš ze školy znalé.

Nechápu lištičko,
nevím co mohlo by být,
to, co na knize o liškách,
mohlo lišku tak rozrušit.

Je psáno tam, že já – jakožto liška,
prý údajně nemluvím.
Dejme tomu, psal to člověk,
tak to ještě omluvím…

Vím, že lidé, tedy dospělí,
nemohou slyšet můj hlas,
protože stále jen spěchají
a poslouchat nemají čas..

Ale mé malé člověčátko,
mrzí mě lidské tvrzení,
že nikdy není možné vidět
lišku při zpěvu či tančení.

Miluji tanec a miluji zpěv.

Já také, člověčátko mé..
ale podle tamté knihy,
je tančit pro mě nemožné.
Protože jsem liška.

Ale lištičko ty umíš tančit !
Vždyť vídávám tě tančit každou nocí,
navíc máš baletní botičky
a jsi výborná tanečnice, mám takový pocit !

Opravdu si to myslíš?

Já to vím, lištičko moje,
já to vím.
A v žádné knize to mít přečtené nemusím.

A než protančíme další noc v třešňovém sadu,
dám ti má lištičkou jednu prostou radu.

Pokud jsi liška, nečti knihy o liškách.
Píše je totiž člověk, který si není sám sebou jist,
tak píše alespoň o liškách, že neumí tančit a číst.
Tak pojďme tančít !!