Tribulationis
Tribulationis
Anotace: vlastně by se dalo napsat nerozhodnost...
*
Na konci tmavého průjezdu
světlejší obdélník vábí.
Nevím kam chci jít,
vím kam nechci jít.
Vyšel jsem do čela
kusé ulice.
Kudy dál?
Panna…
První krok byl nejtěžší
Další se už řadily samy
v očekávání toho,
co bude dál.
Křižovatka…
Vím, kam nechci jít,
ale nevím,
kam chci jít.
Jak jednoduchý
byl první krok…
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
chtělo se mi napsat něco o kosočtverci, co muže obvykle vábí, snad kvůli té panně..neposkvrněná nerozhodnost nastavila dlaně...
27.06.2015 18:44:44 | básněnka
Díky, to skoro lichotí. Mé libido, byť zachovalé, už na kosočtverce delší dobu nereflektuje. A vůbec: geometrie mi byla vždycky protivná...
27.06.2015 21:41:40 | aravara
Hezké :-) Vím, tvůj text má duchovnější náboj, k přemýšlení... ale, vzpomněla jsem si, v mém dětském věku jsme měli vlčáka, nádherného psa, moudrého :-), ráda jsem s ním chodívala na procházky, nahodile jsme vybírali cestu a já tak měla možnost poznat místa, kam nikdy předtím a ani potom bych nezašla... ráda vzpomínám :-)
Teď ještě k tvému textu, napadlo mě, existence cesty nezávisí na tom, jak důmyslně ji hledáme - jde o vlastnost samotného prostředí...
Děkuji :-)
27.06.2015 17:17:28 | Helen Zaurak
Nazdar, Helenko - ano, je to jedna z možných pravd, lišící se v detailech podle osobního založení entity.
27.06.2015 21:45:59 | aravara