Lehkost bytí

Šprýmuje srdce s rozumem,
jenž nosí tvář břídila,
kde budem až tu nebudem,
hra osudu mě teď šidila.

Možná se někam přesunem,
s poselstvím se ke mně plížila,
k lehkosti bytí a útlumem,
nejistota v krvi se snížila.

Spřádám své sny s osudem,
možná jsem se zmýlila,
v zádech s delegačním popudem,
do pavučiny latence se schýlila.

Se zjeveným přeludem,
smyslným krokem jsem jej loudila,
někde mezi nebem a zemí pobudem,
tichým hlasem ve tmě bloudila.