Anotace: Vždycky je čas doufat...
*
zima pochybností
bolest ústrků a ran
(jichž je vždy víc, nežli lze snést)
nedýchatelný vzduch
a nehřející kamna
a tvrdá nesmlouvavá pěst
krvavé rány, prasklé kosti
a oči s touhou zastřenou
nereagující na bolest
nesou dál nesmlouvavost,
nepokořenost, hrdost, vzdor
a srdce rudé plné naděje
a bez ohledu na ponor
jak pod ledem bublají peřeje
a naděje plné srdce rudé
upíná se k tomu,
co (snad) jednou bude
až vrátí se domů
.... jako by si mi z duše mluvil. Velmi mě to zasáhlo a to je myslím u poezie to nejcennější.
30.10.2015 15:15:26 | mršinka
kupodivu mne to napadlo po shédnutí dílu jednoho seriálu... pocity vězně, který byl jen v blbou chvíli na nesprávném místě...
31.10.2015 08:56:30 | aravara
Opět druhá z básní od tebe která mě dost vtáhla a zanechala stopu ...takovou kdy se člověk vrací k dobré věci aby ji po čase opět objevoval jinak.;)
20.10.2015 14:32:15 | xoxoxo
Ale mi děláš prudkou radost. To je vlastně smysl psaní - najít někoho, kdo myslí stejně, nebo alespoň podobně...
Mimochodem: víš kolik je na Literu básní s tématem naděje? 801 !!
23.10.2015 20:54:27 | aravara