Když andělé pláčou

Když andělé pláčou
nad činy člověka,
za něž i ďábel by se styděl,
nad škraboškami klaunů
s nožem v záňadří
a s úsměvem, jenž mrazí,
země se mění v popel,
duše se drolí v prach
po ulicích se promenují vrazi
mafie tančí na hrobech svých sluhů
na lidskou hloupost v kasinech se sází
co ještě chybí k pochybnému štěstí?
Víc peněz, více dluhů?
Beznaděj? Bída? Strach? -
Když andělé pláčou
hořké slzy loučení a smutku,
protože nemají kam jít,
blázni se radují:
autority jsou mrtvy,
konečně máme klid!