Hromy

utichá nekonečná noc
studí u kotníku

směje se v zárodku nevěřících marodů
na nervy prý
odvar z chejru prej

v troskách mých rtů nekvete nic ani to poslední slovo na zemi začínající na L, začínající na velké P

zaplavu si s tebou v bazénu plném opia a nechám se unášet proudem a nebudu řešit nic a bude mi s tebou dobře jako nikdy, ale nebude to Pravda

chtěla bych všechno chtěla bych všechno a hlavně další lžičku cukru páč ta proklatá sůl z mých slz došla celý den aplikuji si ji do ran už neni

úsvit kočičích hlav
ráno se dívat do okna boha hromu

nezapomínat na těch patnáct minut v jedné peřině nevinně při víně mluvit o vinně klišoidní kliše a světlo z obrazovky, který miluju

neplakat toužit po projížďce s nebeskými jezdci za zády

však to vzrušuje, když to zrovna nebolí
v pozadí kříčející idioti
náplasti na mozkové příhody
nemluví nesloží souvislou větu
jenom divadelní představení a tys tam měl bejt se mnou místo něj
třeba bys tam taky běhal nahatej
a byla by to sranda do tý doby než by to začlo bejt zvrhlý a lákavý

když utichnou šepoty narážky a výčitky, co mají červenou a bílou barvu a kletby v podobě budoucnosti na velké písmeno B

já si obleču kombiné a pokusím se spát, ale stejně se ve dvě vzbudím s erotickým snem na hraně mého vědomí a budu třít o sebe stehny a budu myslet na tebe