Zas vysvitlo slunce

Zas vysvitlo slunce a rozehnalo mraky,
těžký kámen zvedl se z mých prsou,
ustoupilo ticho, ty to cítíš taky,
měli by být slyšet ptáci - ale nejsou.

Když ostrý vítr zavane, mám zase tváře rudé,
z ocelových mraků věštím, co čeká nás dnes,
podzim vždy zúčtuje co bylo, je a bude,
promrzlé prsty strkám si do kapes.

Když zvednu tvář k šedavé obloze
a lehký úsměv mě pořád drží,
nakrčím nos a cítím neblaze,
že nečas se vrátil a zase prší.