NA POKRAJI

Lavička v parku a na ní

Potulný rytíř

A zdání

Co zklame tě po setmění

 

Myslíš, že andělem jsi shozeným z nebe

Že svíce rozsvěcíš a chráníš

Své bližní, rytíře, srdce a sebe

Cos z hladiny vyplulo…

 

Z černých vod soumraku

A z myšlenek, co tančí ti v hlavě

Nespořádaně

Utočí na rozum a skřípavě

Skřehotají.

 

Andělem nejsi.

Rytíř, ten odjel.

 

A hladina zavřená

U sebe kolena

Pak na trávě podběl

Jediný ve víru naději dá

Aby dočkal ses dalšího rána