Děkuji

Když noc začala,
znamením první hvězdy,
beznaděj a samota se rozbila,
na prach pod oblohou nové cesty,
vědomím a soucitem ožila,
rázem zkušenosti nejsou tresty
a souzněním s Vesmírem,
Duše vděčnost prožila.

Zněním lásky v hloubi ukryté,
otevřením srdce, světlem hvězdy,
soucitem a zlatem pokryté,
když setkaly se pohledy,
Vesmíru a Duše ve chvíli jediné,
hlubokým citem roztály ledy,
přišly ke mně dary z té,
bezpodmínečné.

(Šeptem / V duchu)
A teď jako malé dítě,
stříhám srdíčka z duhy
s radostí,
že světlo ve mně,
je krásně jemné,
že svítí ve tmě,
všechen strach v nás zkrotí
pro mě, pro tebe, ať jsi první či druhý,
klidně řekni: ,,Sviť mi",
já z té duhy,
snesu dvě krásné stuhy.

A omotám nimi tvé srdce,
ať už nebolí a je plné radosti,
ať kvete na tvé louce
a svítí ti na cesty.