Sebeúcta

Jako když praskla struna,
a já nemohl dále hrát,
havaroval i řidič ve mně,
přestal cestovat.

Proto jako zlomená tuha,
utichla i má osobnost druhá,
papír zůstal čistý ve snaze
už neexistovat.

Stále se však nezměnilo,
co realitou se nazývá,
ničení mé mysli zůstalo v chodu,
pádem už čítám milion schodů.

Pozpátku to však začínám chápat
na konci pádu přišel svit,
ještě stále mám světu co dát,
ačkoliv to může hloupě znít.

Přišel jsem o život,
který mě tolik baví,
chci dál být řidičem
a struna se spraví.

Na mém dně schodiště,
já totiž našel vzácný klíč
zbavil mne okovů, otevřel chtíč,
dole mě nehledej, teď už jsem pryč!