Naděje a sny

Naděje a sny

Naděje a sny leží mezi srdcem a duší.

Kde přesně je to místo, to nikdo nevytuší.

Třeba je to v krku a třeba je to v zadku.

Nikdo nedozví se, to jež má básník na pár řádku.

Temně i v bílém zdají se sny.

Teskně i radostně nám ubíhají dny.

Rychle i pomalu běží nám vteřiny.

Těla nám stárnou a ozývají se hodiny.

Kdesi tam v hlubinách všech naších těl,

leží to místo kde sny ožívat směj.

Tam naděje roste a zlé vše ubíjí.

Tam trestají se vinní a ospravedlňují nevinní.

Tam kdesi v zahradách prince „Jazyka“

Je právě to místo, jež mnohým dnes uniká.

Sny možná tvoříme jen naší duší,

Potřebujeme však srdce, jež prostřelit jde kuší.

A princ „Jazyk“ řekl by vše jednou správně,

Kdyby poroučet mohl by srdci i hlavě.

Řekl by pojď dušičko a srdíčko z těla.

Nechť vstoupí sny a naděje ať nastane změna.

Lidé pak takoví, postižením tím trpící,

jsou malíři, herci a básnící píšící.

Jsou to lidé jež promění se v děti

Jsou to děti jimž neschází již snění.