Včera, dnes i zítra – stále těch samých 24 hodin

Včera, dnes i zítra – stále těch samých 24 hodin

 

Dvacet čtyři hodin stejných dnes jako včera,

ve volné chvíli nestihl zaschnout ani inkoust z mého pera.

Popisuji listy papíru, jeden za druhým,

topím se v obavách, že stále nic neumím.

Slunce svítí, já stále píši,

ptám se – o čem je život?

 

Dvacet čtyři hodin stejných dnes jako včera,

Co však mám z výjimečně volného večera?

Mám se snad těšit na příchod zítřka?

Přede vším zavírám dvířka.

Venku prší, já stále píši,

ptám se – o čem je život?

 

Dvacet čtyři hodin stejných dnes jako včera,

akorát včera – to jsem ještě něco měla.

Naděje, myslím, že tak tomu říkáte.

I přesto, snad již po dvacáté,

ptám se – o čem je život?

 

Dvacet čtyři hodin stejných dnes jako včera,

Nevím, co chci, nemám nic, co bych chtěla.

Naděje? Již dávno zbytečný přežitek,

A přesto pro většinu stále ještě požitek.

 

Drahé ženy, drazí muži, vás to nedusí?

Ptám se – o čem je život?

O iluzi?