Nihilia II

Pod otevřenou okenicí skvrnité oblohy
Budeme malovat sprostá slova
Jen ty a já ve světle pouliční lampy
Uvadá lilie věnovaná bohy

Bědujme na krásu, tu pomíjivou běhnu
Ozdobíme hřbitovní zeď obrázky neslušnými
On ji někdo ohodí vápnem
Až znudí se dost v lednu

Vše zbytečně se rodí a bortí se do nicoty
Vztyčený prostředník je symbolem vlády
Zlomená záda se ohýbají pro chléb
Chuligáni demolují stranické ploty

Do kůže pár slov vepíšu ti tuší
O tom, jak zbytečná jsi v tomto světě
O tom, jak potřebná jsi byla v noci
Teď však tvoje tělo jiné tělo ruší

Dobře si vzpomínám, jak jsi prstem psala do sněhu
Pak bahnem na výlohy zlatnictví
Krví na svatostánek hudby
Cos čekala? Snad ne něhu

Cos kdy chtěla, na tebe otevírá tlamu
Tak otravnou, jak jedovatá jsi sama
Musíš odejít, tak se nezdržuj
Jdi nalézt opět sebe samu

Kdo uvěřil by bohapustému zpustlíkovi
Že omráčil tak nevinnou kost
Svedl na scestí vlastní vilností
Vlastní záští a těžkými okovy

Půjdu s tebou kolem radnice
Jistě tě tam očekávají
Na Úřadu vlády však
Se uhnízdili komáři a jepice

Páchne to shnilotinou
Od ministerstev všech
Podobně jako od tebe
Svět prolezlý Rakovinou

Když ptáš se, kde je vina
Mám spolehlivý recept
Prověřena revolucí
Gilotina

Pod skvrnitou okenicí otevřené oblohy
Protáhneš si na lavičce záda
Odhrabeš ze sebe listí
Přihneš si z lahve, vyhoupneš se na nohy

Pod otevřenou oblohou skvrnité okenice
Můžeš mě potkat na náměstí, jak krmím holuby
Sebe však již dávno ne
Jsem tvá popelnice