Mohyla

Těžké je pohlednout do slunce

ta žlutá zář padá za obzor

tma plíživě se snáší

a kolem zní měděný zvon

Zná jen jeden tón

chladný, nikdo jej neslyší rád

 je to podzemní svět a černý šat

ten tón má jméno

 Smrtihlav

Tak se ptám

kdo tu víří prach?

kdo pod kameny mě budí

 a nenechá dál spát?

kdo mi bere můj klid

tam dole, dole v mohylách

Nechoď za mnou, Ty máš ještě čas

Žij, tanči a zpívej, máš tak krásný hlas

Oh, tak sladký hlas

Stoupám výš, vidím lány polí

 a pod rukou mi protéká zlatý klas

Těžké je otevřít ve tmě oči

písek v přesýpacích hodinách

každého děsí

co po nás vlastně zůstane?

prý jen bílé kosti

a duše, co vzlétne

padá, do prachu na rozcestí.

Tak se ptám

Kdo tu víří prach?

Kdo pod kameny mě budí

 a nenechá spát?

Kdo mi bere můj klid

Tam dole, dole v mohylách

(Hanuš Šparlinek, 5.3.2016)