Na nádraží života

Tak nějak ti ujel vlak.
Znáš to.
Sedíš na kolejích a nic nejede.

Možná bys měl být rád.
Řády hledej na jiném nádraží.
Sedíš trochu mimo.

Tak nějak asi jako před čtyřiceti lety.
A pořád tu sedíš.
Tak kterej ti to ujel?

V závanu štěstí necháváš odjet všechny.
Chceš jen žít. Jen to.
Nesmíš zapomenout nastoupit.

Jedeš směrem, který sis přál.
Myslím.
Kdy jsi ale nastoupil?

Aha.

Ležíš tam dál. Jen žiješ.
Snad.

Vítej!
Jsem život.

Sbohem!
Byl jsem život.

Vítej!